Evropský pohár v Rumunsku aneb moje první body do žebříčku. Jupí!

   Jako můj poslední závod jsem si vybral Rumunsko. Tato destinace mi přišla jako nejlepší šance na získání mých prvních bodů. Konkurence již měsíc před startem byla celkem nabitá, ale s Bratislavou se srovnávat nedá. Srovnal bych to spíše s evropským pohárem v Karlových Varech, který se konal dva týdny před týmto závodem, a kde jsem také nedokončil. Závod ve Varech pro mě nebyl prioritní, neboť jsem pár dní před závodem ležel doma nemocný.

  

  Do Rumunska jsme se vydali sami autem ve složení: Jan Volár, Kuba Powada, moje přítelkyně Romana Gajdošová a já. Dalším autem pak jel Tomáš Řenč s rodinou. Cesta byla celkem náročná, ale přežili jsme ji. Pár dní před závodem dost foukalo a tak se plavání v moři zdálo být nebezpečné. Na start se postavilo celkem 51 startujících. Našemu startu předcházel ženský závod, kde na 15.místě skončila má Romča. Pro ni to asi nebyl povedený závod, a po pokaženém plavání se toho už moc dělat nedalo. Blýskla se ale skvělým během a to patnácté místo je cenou útěchy. Plavání se tedy konalo v jezeře nedaleko moře, kde vlny byly také, ale byly aspoň menší. I tak plavání pro mě byl boj, ze začátku jsem na první bojce mohl být v první desítce, ale postupně jsem se propadal. Nakonec jsem z vody lezl v půlce startovního pole. Chytl první větší balík, který stíhal asi 5-6člennou skupinku uprchlíků, mezi kterými byl i Jan Volár. Už se zdálo, že jsme jim v patách, ale asi po 2/3 cyklistické části se povolilo, a tak se stalo, že jsme dojeli až s minutovou ztrátou. Bohužel pro mě první 2/3 byly náročné. Navíc několik závodníků z balíku nestřídalo a tak jsem sesedal z kola unaven a to je škoda, protože si myslím, že jsem měl na běhu navíc. I tak závod nevyšel na 100%, ale vyšel na 99%, tudíž jsem velmi spokojen a snad někdy příště to bude těch 100%. Možná proto mě triatlon stále baví, protože mám stále kde posouvat své hranice. Myslím, že mezeru mám obrovskou, jak v tréninku, tak v zkušenostech. 

Takže mým cílem je stále se zlepšovat, den ode dne, rok od roku...

Momentálně již mám dva týdny volno, a viděl bych to ještě na další tři. Ono se to nezdá, ale již od zimy jsem absolvoval běžecké závody a na jaře aquatlonové v létě potom triatlony. Tréninkový objem nemám příliš velký. I taky proto bych chtěl v přípravě na další sezónu se zaměřit na zlepšení své vytrvalosti a síly. Nechtěl bych také tolik závodit, ale spíše se zaměřit na důležité závody a do těch jít naplno, abych mohl dosáhnout co nejlepších výsledků. :)

 

  

Poslední závod českého poháru v Sokolově a vícemistr ČR v celém ČP.

Po nevydařených Karlových Varech jsem odcestoval opět až na druhou stranu republiky. Na závod jsme odjeli s přítelkyní a Ostravákama o den dřív. A tak jsme se v den závodu nemuseli stresovat, že něco nestihnem. Tento závod byl něčím zvláštní. Jednak jsem ho bral spíše jako povinnost, abych si vyjel co nejlepší místo do celkového ČP.
   A teď něco k závodu. Závod byl stejný, jak v minulých letech s vyjímkou cyklistické části, kde místo jednoho okruhu se jeli okruhy čtyři.
Start se mi vůbec nepovedl, a to hlavně proto, že jsem startoval až z druhé vlny. Postupně jsem se ale propracovával dopředu a nakonec vylezl na čele skupinky, která stíhala dva výborné plavce Kubu Powadu a Kubu Kočaře. Na kole se mi nejelo vůbec dobře, mockrát jsem nestřídal, a když už jo, tak jsem to kazil. Za co bych se však mohl i pochválit? Na kole jsem jel naplno, snažil jsem se za každou cenu udržet, a ikdyž jsem několikrát na skupinku ztrácel, vždy jsem si to docvakl. Bylo to opravdu těžké, jeden z nejtěžších závodů této sezony. Nakonec se naše skupinka v posledním kole roztrhla, a já byl bohužel v té druhé. Věděl jsem však, že musím pošetřit síly na běh. Do depa jsme dojeli spolu s Tomášem Řenčem a spol. A právě Tomáš zde zaběhl druhý nejlepší čas a já třetí. A proč jsme vlastně vyhráli, ale nebyli jsme nejrychlejší běžci? Martin Debnar totiž na kole měl problémy s řetězem a tak z naší skupinky odpadl a už nás nedojel. Se svým nejlepším během se dokázal vyšplhat až na třetí místo. Věřím, že kdyby se mu tento technický problém nestal, tak v Sokolově vyhrál.
 Skončil jsem tedy druhý v závodě a nakonec si zajistil druhé místo v celém českém poháru. Vyhrál František Linduška, který do Sokolova kvůli nemoci nepřijel.

Moje přítelkyně Romana Gajdošová v tomto závodě excelovala. Nejenomže vyhrála zde v Sokolově, ale vyhrála i celkový ČP. Gratuluji ji a jsem na ni pyšný! :)
Držte nám oboum palce do nové sezony. :)



Se závodem však být spokojen nemůžu, doufám že stihnu něco málo potrénovat a za dva týdny v Rumunsku to bude lepší.


Sportu zdar.
Kalda